Na otázku, jestli si nechce raději jít povídat s kamarády, většinou David odpovídá lakonickou otázkou – o čem?

Byl jsem taky divný dítě.

Neznal jsem ani jeden hit od New Kids a neuměl jsem zahrát na kytaru Stánky, zato jsem se ve volných chvílích snažil zjistit, jak se chová černá díra urychlená na relativistické rychlosti.

Měl jsem štěstí, že nás divných byla ve třídě spousta. Ale navzdory tomu, že my divní jsme nakonec v životě často dopadli líp, ten pocit divnosti zůstal.

David je o něco divnější a o něco talentovanější. Vymýšlí dobré vtipy, ale abyste se jim zasmáli, většinou musíte chápat aktuální situaci v Kazachstánu.

Z Davida, který zpravidla moc nevnímá lidi okolo sebe, se na turnaji stavá člověk společenský, protože je prostě obklopen lidmi, kteří mluví stejným jazykem.

Hrají šachy. O pauzách samozřejmě taky hrají šachy, jen vymýšlí všemožná více či méně bizarní pravidla. (Co hrajete? Passant chess. Pěšec může brát jen en passant.) Baví se. Smějí se stejným vtipům, které nepochopíte bez podrobné znalosti Vídeňského zahájení.

Při pohledu na ty kluky (a holky), z nichž každý má zřejmě vyšší inteligenci než celé patro ministerstva školství (které by jim nejraději doporučilo zářnou kariéru pomocného kuchaře) si představuji, o kolika z nich se jejich okolí vyjadřuje určeně výrazy jako je „na spektru“ a různými zkratkami obsahující kombinace písmen A, D a často ještě něco.

Kolik vody ještě bude muset uplynout, než nám dojde, že stejně jako existuje levorukost a pravorukost, existují třeba i různé druhy pozornosti. Zkuste si představit, že je to naopak, že se narodíte na planetě, kde brzy dostanete diagnózu SAD (superficial attention disorder), protože váš mozek zaměřuje pozornost na takové nesmysly, jako kde je zrovna peněženka, a nesoustředí se na řešení diferenciálních rovnic. (Protože lidé s ADD, neboli s defictem pozornosti, bývají schopni tak hlubokého soustředění, o kterém se nám normálním ani nesní. Jen je to musí zaujmout.)

(Čím nechci tvrdit, že léčba ADD a ADHD nepřináší často výrazné zlepšení kvality života!)

Spousta těch divných dětí jsou divní asi jako zrzky nebo leváci. Prostě jich evoluce nepotřebovala moc, jejich mozky fungují jinak, to neznamená, že fungují hůř. Naopak, v životě možná mají dost těžkostí, prostě proto, že málo kdo mluví jejich jazykem (včetně jejich rodičů, učitelů a spolužáků), na druhou stranu, bez nich si mnoho pokroků současné vědy nelze představit.