Proč autistům nepomáhá trénování sociálních dovedností

V tomto článku vysvětlím, proč většina programů určených ke zlepšování sociálních dovedností autistů není užitečná a autistům ve skutečnosti nepomáhá. Použiji k tomu jednoduchou ukázku, kterou podrobně rozeberu. Budu se odkazovat na tento pracovní list vytvořený společností Social Thinking, který je veřejně dostupný.

Pokud se po přečtení článku budete chtít dozvědět víc o tom, jak autistickým lidem lépe porozumět a jak jim být nápomocný, zde najdete pár možností.

Ukázka a její kritika

Odkazovaný pracovní list je nazván „Mapování sociálního chování“.

List je rozdělen na dvě části. První z nich je označena jako „Vhodné (chování v dané situaci)“, druhá část jako „Nevhodné”. Obě části obsahují čtyři sloupce, zleva doprava to jsou:

1. Chování, které je v dané situaci a v dané společnosti (ne)vhodné
2. Jak budou toto chování vnímat ostatní
3. Jak budou ostatní (v důsledku toho, jak toto chování vnímají) jednat či reagovat
4. Jaké pocity a myšlenky bude mít člověk v důsledku toho, jak s ním budou ostatní jednat

Uprostřed pracovního listu najdete okénko s radami, ve kterém je drobným písmem napsáno toto:

Pokud nevíte, zda dané chování zařadit mezi vhodné, či nevhodné chování, zamyslete se nad těmito body:

1. Co tomu řeknou ostatní lidé
2. Jakým chováním lidé zareagují
3. Co budou lidé dělat svýma očima či obličejem
4. Co budou lidé dělat svým tělem (rukama, nohama)

Jak rozpoznat varovné signály

1. Je zde důraz na pocity a konání neurotypického člověka? ano = varovný signál
2. Je zde důraz na pocity a potřeby autistického člověka? ne = varovný signál
3. Je zde uznávána a respektována smyslová citlivost autistických osob? ne = varovný signál
4. Je zde důraz na řeč těla neurotypických osob, která je vnímána jako „ta správná“? ano = varovný signál
5. Vychází se z předpokladu, že autistické osoby mohou ovládat pocity a chování ostatních? ano = varovný signál

Pokud se vás nikdy nikdo neptá, co potřebujete, je snadné uvěřit tomu, že nejste důležitý; obzvlášť, pokud jste dítě. Připomeňme, že většina těchto programů na trénování sociálních dovedností je určena dětem a dospívajícím, přestože existují i verze pro dospělé. Pokud bych odkazované cvičení viděla ve svých deseti letech, měla bych z něj dojem, že mé potřeby a moje přirozená řeč těla nejsou důležité nebo nejsou v pořádku – přičemž tento dojem jsem v té době jakožto nediagnostikované autistické dítě již stejně měla.

Odkazovaný pracovní list nezmiňuje nic o porozumění sobě samé jakožto autistické osobě. Připomíná spíš detailní plán, jak se má autistický člověk chovat, aby to ostatním (neautistickým) osobám bylo příjemné. Je to návod, jak vědomě i podvědomě maskovat.

Co většině programů na trénování sociálních dovedností chybí

1. Interocepce a alexitymie – Cítím se nepříjemně? Co cítím?
2. Rozpoznávání smyslových vjemů – Potřebuji senzorické pomůcky?
3. Konání na základě vlastních pocitů – Potřebuji opustit situaci, protože se cítím nepříjemně?
4. Respekt – Naslouchá mé okolí mým potřebám a respektuje mé hranice?
5. Přijetí – Mohu být v dané společnosti sám sebou? Cítím se v bezpečí?

Hlavní důvod, proč mi „trénování sociálních dovedností“ přijde jako nesmysl, je toto: Neexistuje žádný „neurotypický recept“ na to, jak se chovat v sociálních situacích.

Co potřebují chápat autistické osoby: Sociální interakce nejsou matematické úlohy

Jako autisté snadno sklouzneme k uvažování stylem: „Hm, když to podám tímhle způsobem, možná mi budou více naslouchat…“, nebo „Když budu předstírat oční kontakt, možná budu lépe přijat(a)“, nebo „Když ještě trochu změním tón svého hlasu, pak X musí fungovat.“ Těmito myšlenkami se vyčerpáváme. I jako autistický dospělý se do takových myšlenek čas od času zamotám. Když se budu víc snažit, možná budu moct ovládat pocity ostatních a jejich reakce na mé autistické já.

Kéž by mi někdo už dávno řekl, že není možné ovládat pocity a chování ostatních. A už vůbec to není v silách autistického člověka, který interaguje s neurotypickými lidmi. Pokaždé, když nějaká situace v mém životě nedopadla úplně dobře, předpokládala jsem, že je to moje chyba. Očividně jsem se jen dost nesnažila. A to jsem ani nepodstoupila „trénink sociálních dovedností“. Bylo mi jasné, že způsob, jakým funguji, je špatně, už jen na základě negativních reakcí ostatních.

Co potřebují chápat neautistické osoby

Autističtí lidé nepotřebují ještě víc pomáhat v tom, aby se cítili špatně v případě neúspěšných sociálních interakcí. Nepotřebujeme slyšet další důvody, proč si dávat vinu nebo proč si říkat, že to jsme právě my, kdo se zmýlil. Nepotřebujeme slyšet další důvody, proč pochybovat o naší schopnosti komunikovat s neurotypickými lidmi. Nepotřebujeme slyšet další důvody, proč se nadprůměrně snažit přizpůsobit se neurotypickým lidem. Děláme to každý den, každou hodinu, každou minutu. Nepotřebujeme další důvody, proč hledat vinu sám v sobě od co nejútlejšího věku, proč si myslet, že je s námi „něco špatně“ nebo že bychom mohli mít víc přátel, kdybychom se „jen trochu více snažili“. Toto opravdu nepotřebujeme.

Pokud máte špatný pocit z toho, že vám blízký autistický člověk netráví čas s přáteli, zeptejte se ho, zda je v pořádku. Zeptejte se ho, zda mu to takto vyhovuje (některým autistickým lidem nedělá problém být sám nebo mít pouze hrstku přátel). Zeptejte se ho, zda by si rád našel přátele, a případně zkuste najít pár neurodivergentních lidí, se kterými by mohl interagovat. Říct takovému člověku, aby častěji chodil ven, „vstal od toho počítače“ nebo „se prostě skamarádil“ nic nevyřeší. Pokud by se s někým rád spřátelil, zeptejte se ho, co ho baví, a pak zkuste najít osoby se stejným zájmem.

Už tak každý den slyšíme, že jsme nároční, příliš intenzivní, upjatí, nezábavní, nudní nebo pedantičtí. Nepotřebujeme, abyste nám říkali, že k tomu, abychom si našli přátele, se musíme vydávat za někoho lepšího, než jsme.

Potřebujeme slyšet, že máme na světě své místo, na kterém se můžeme cítit bezpečně, a že existují lidé, kterým můžeme důvěřovat. A toto nám můžete pomoct najít, namísto toho, abyste nás „trénovali“ způsobem, který nám podprahově dává vinu za to, že žijeme v nepřizpůsobivém světě.

Z anglického originálu publikovaného na https://autisticscienceperson.com/2021/11/28/why-social-skills-training-does-not-help-autistic-people/
přeložila Alena Hauzarová