Nejsem hrdina za to, že tě miluju
Nejsem hrdina za to, že tě miluju
Nedávno jsem se dívala na příspěvky na mé zdi na facebooku a jedna ze stránek, které jsem kdysi dala „to se mi líbí“, stránka, která obhajuje speciální vzdělávání, sdílela tento obrázek:
Zanechala jsem jim tam komentář: „Nejsem speciální, ani nejsem hrdinka za to, že miluju své hendikepované dítě. Myslím si, že to není příjemný pocit být hendikepovaným dítětem, o kterém se lidé domnívají, že jej může milovat jen hrdina.“
Odpověděli mi: „Mnoho rodičů s hendikepovaným dítětem se cítí různě. Žádná cesta není správná, žádná není špatná.“
Fajn, ale vaše pocity ohledně postižení prostě nejsou důležitější než důstojnost a lidskost vašeho dítěte. Můžete mít jakékoliv pocity ohledně postižení vašeho dítěte. Nicméně, žijeme ve společnosti, ve které je běžný ableismus v žurnalistice, v médiích, mezi politiky, dokonce i organizace, které tu mají být od toho, aby nám pomohly, a nepomáhají, jsou příliš všudypřítomné. Proč byste se proboha připojili k někomu, kdo vás vidí jako něco méněcenného? Proč byste si ho vybrali pro své dítě?
Představte si, jaké to musí být toto všechno vidět z pohledu hendikepovaného dítěte. Vaši rodiče by vás neuměli milovat bez případných superschopností, nebo magie? Jaký druh poselství má tohle nést? Myslíte si, že to pomůže hendikepovanému dítěti se stát přijímaným, milovaným, ceněným, když právě takhle o něm mluvíte?
Miluju své dítě a nejsem hrdinka. Čelím ableismu a nenávisti s mým dítětem každý den, protože vím, že jsme tým a vždy budu společně s ním bojovat proti věcem, které jeho život dělají těžší. Kým se narodil, hendikepovaným, autistou… to není problém. Problém je, jak jej vnímají ostatní, jako někoho méněcenného. Problém jsou lidi, kteří ho soudí podle jeho „nálepky“ a nechápou, že tyto „nálepky“ by také mohly být pro něj zdrojem pýchy.
Pokud jste rodiče hendikepovaného dítěte, nejste hrdinové. Nejste Kapitán Amerika (který byl mimochodem sám hendikepovaný). Nejste Batman, nebo Mary Poppins. Nejste Neuvěřitelný Hulk (což je neskutečně nevhodné a děsivé přirovnání, když vezmeme v potaz, jaké týrání mohou zažívat hendikepovaní lidé od svých rodičů a opatrovatelů). Jste lidé, kteří vychovávají dítě, které si zaslouží respekt. Dítě, které si zaslouží být milováno právě pro to, jaké je, protože v něm vidíte jeho hodnotu a krásu. Přesně tak, jak by to měli rodiče dělat. Hendikep vašeho dítěte vás z toho procesu nevylučuje. Protože vaše hendikepované dítě je úžasné a má svou hodnotu přesně takové, jaké je. Ty děti to potřebují slyšet. Potřebují to VĚDĚT.
Neměla jsem říct svému dítěti, že jeho láska k němu ze mě nedělá hrdinku. Ale říkám to, jelikož vidí obrázky jako je tento a bolí ho to. Takže si společně sedneme a řeknu mu, že tento obrázek… ze stránky jedné organizace, která se tváří, že bojuje za jeho práva, se naprosto mýlí. Nejsem hrdinka. Jsem jen neskutečně šťastný člověk, který vyhrál v loterii dětí privilegium takové dítě jako je on vychovávat.
Pravda je, že to mé dítě je hrdina, když se musí vyrovnávat s takovými kecy každý den a stále se mu daří být na sebe hrdý, že je úžasný, že je autista, že je hendikepovaný. Není to jednoduchý úkol na našem světě.
A tady jsem pro vás opravila ten obrázek:
Z anglického originálu I’m Not A Hero For Loving You
http://autistictimestwo.blogspot.cz/2016/01/im-not-hero-for-loving-you.html
přeložila An Antiheroine
Článek vznikl v rámci podpory projektu Nadačního fondu Avast Spolu do života
