Autistická regrese a fluidní adaptace

Redakce Psáno odborníky 19/11/2019 | 0

Ve svém posledním příspěvku jsem mluvila o svých nedávných potížích s řečí a zmínila jsem přitom i autistickou regresi. Někdy se jí říká i autistické vyhoření a znamená to, že ztrácíme dovednosti nebo mechanismy, které nám každodenně pomáhají.

Regrese může odkazovat k specifickému souboru dovedností nebo schopností:

Progresivní ztráta řeči
Zhoršující se každodenní fungování
Snížená kapacita paměti
Ztráta schopnosti se o sebe postarat
Ztráta sociálních dovedností
Redukovaná schopnost tolerovat smyslové nebo společenské přetížení

Regrese může také odkazovat k obecné dovednosti se poprat se životem nebo k problémům s naplněním všech nutných denních životních potřeb.

Někdy je ztráta pouze dočasná – jde o pár týdnů nebo měsíců – a časem člověk své dovednosti získá zpátky. Jindy může regrese trvat I celé roky. Může být permanentní nebo semi-permanentní, kdy své dovednosti nabydeme sice zpátky, ale ne do stejné úrovně, jako jsme je měli před regresí.

Často regrese začíná během nebo po pubertě při přechodu do dospělosti (kolem věku dvaceti let). Ve středním věku autisté také často zažívají vyhoření nebo regrese. Vlastně mnoho lidí (včetně mě) uvádí, že to, že ztrácí některé dovednosti v každodenním životě, je přivádí až k tomu, že se dopracují k diagnose. Nicméně autistická regrese se může dít kdykoliv a často jí předchází velká změna v životě nebo navýšená úroveň stresu.

Jak přesná je regrese?

Fenomén ztrácení dovedností nebo mechanismů, které nám pomáhají se vypořádat s životem, je opravdový. Ale je regrese dobrý termín, který správně popisuje to, co se děje? Je to slovo, které se používá často – rodiči nebo terapeuty, a popisuje ztrátu dovedností nebo schopností u autistického dítěte. Slovo regrese používají i samotní autisté. Znamená také to, že se nepohybujeme kupředu, ale nazpět, a to tak, že daná cesta člověku nic nepřináší.

Moc nepomáhá, že se regrese dá definovat více způsoby. Klasická freudovská definice, kterou často používají psychologové, označuje regresi za obranný mechanismus, v kterém člověk opouští své strategie a vrací se k vzorcům chování z ranějšího věku svého vývoje. To označuje ztrátu strategií a dovedností, ke které dochází z naší vlastní vůle.

Obecněji lze regresi definovat jako posun k nižšímu nebo méně perfektnímu stavu ve formě:

Progresivního úpadku kvůli nemoci (nebo)
Vracení se k mladšímu mentálnímu stavu mysli (nebo)
Postupná ztráta schopností nebo funkcí stárnutím

První dva úpadky kvůli nemoci a vracení se k mladšímu stavu jsou případy, které se nejčastěji používají k popisu regrese u autistických jedinců, zejména dětí. Například dítě, které mělo v batolecím věku spoustu meltdownů, se zdá být v pohodě, jakmile začne chodit do školy. Pak dojde do puberty a meltdowny se vrátí v plné síle. Pokud tento stav popíšeme jako regresi, budeme tím nesprávně říkat, že se vrací do doby, kdy bylo dítě ještě batoletem.

To samé je pravda i u dítěte, které už zvládne samo chodit na toaletu, ale najednou začne mít potíže, když začne chodit do školy. Nebo mladý dospělý, který se zničehonic přestane účastnit sociální interakce, když začne chodit na vysokou. Je snadné se na tyto lidi podívat a celé to smést ze stolu tím, že řekneme, že se “duševně vrací zpátky do dětství”.

Děje se to však doopravdy? Ne, úplně přesné to není.

Je důležité nezapomínat, že osmileté dítě, které nezvládá chodit na toaletu, je stále osmileté dítě. Třináctileté dítě, které má denně meltdowny, které mělo jako dítě, má pořád tělo a mysl třináctiletého. Zatímco ztráta současných strategií může připomínat chování, které dítě mělo v mladším věku, jejich chronologický věk se nemění a dítě může nebo nemusí mít stale jiné dovednosti, které se shodují s jejich současným věkem.

Takže kdybychom se snažili implikovat nebo říkat, že čistá regrese je, že se dítě naprosto vrací do mladšího věku, nebudeme vůbec přesní.

Fluidní adaptace

Lepší analogií než regrese je to, když stav popíšeme, jako když si na nás život klade více nároků, než kolik máme zdrojů.

Představte si horký letní den ve městě. Všichni si zapnou klimatizaci a větráky, což jim pomůže se s odpoledním horkem nějak vyrovnat, jenže to bude veliký nápor na elektrické rozvody ve městě. Aby se s tím místní elektrárna vyrovnala, přidá ke každé budově záměrnou redukci, nebo různé jiné mechanismy, kdy některé budovy budou dostávat více energie a jiné méně.

Autistický mozek funguje velmi podobně, když po něm vyžadujeme něco, na co již nemá zdroje. Existují dny, týdny či měsíce, kdy po nás život chce příliš mnoho a naše mozky se rozhodnout implementovat určitou redukci. Některé strategie prostě hodíme do pozadí, offline, nebo jim snížíme příkon.

Ale tato ztráta není to samé jako permanentní regrese nebo snad jako to, kdybychom onu dovednost nikdy neměli. Většina lidí má schopnosti – stejně jako třeba schopnost poprat se s každodenním životem – které jsou během života fluidní, tekuté. Autistické dovednosti jsou superfluidní – někdy dokážou překonat obrovské vzdálenosti a jindy prostě naprosto zmizí.

Mnoho z těchto výzev, s kterými se autisté potýkají, je pervazivních, což znamená, že jsou s námi nastálo. A I když nejsou pořád naprosto aktivní, stále existují a objevují se znovu a znovu, když jedna strategie dočasně zmizí, protože náš mozek musí znovu nahromadit zdroje na důležitější úkol.

Když se toto, co zdě popisujeme, stane, pak se něco, co nám přišlo kdysi “opravené”, může zase přijít “rozbité”.

A přitom doopravdy nikdy nic nebylo ani rozbité, ani spravené. Prostě máme velmi fluidní strategie, které potřebujeme neustále upravovat a vyvažovat. Protože když dítě nebo dospělý projde obdobím, kdy má velmi málo meltdownů, neznamená to, že nikdy nebude mít zase meltdowny. Pokud se jim něco v životě změní, například přijdou hormonální bouře puberty, musíme se zastavit a vyvinout strategie nové. A dokud to neuděláme, můžeme mít meltdowny neustále – kvůli mentálním, emočním nebo smyslovým přehlcením, za které může nový vývoj věcí.

Být autistou znamená žít život plný fluidních, plynulých adaptací. Něčeho se chytneme, vyvineme si strategie, adaptujeme se a je to dobré. Když se život změní, potřebujeme více času na novou adaptaci. Najít nové vzorce. Pochopit pravidla. Otestovat strategie, abychom zjistili, co funguje. Mezitím se nám může rozpadnout zase něco jiného. Ztratíme určitou dovednost. Bojujeme s věcmi, které pro nás byly předtím jasné, v předvídatelnějších podmínkách. To není regrese do mladšího vývojového věku, to je proces adaptace k novým výzvám a toto je výzvou, která se nás bude týkat celý život, pokud jsme autisté.

Z anglického originálu https://musingsofanaspie.com/2013/12/19/autistic-regression-and-fluid-adaptation/
přeložila Zrzi.cz
díky laskavé podpoře Jana Barty