Autismus a vybíravost v jídle
Co si pamatuju, vždycky jsem se styděla za to, co jím a co nejím. Stigma toho, že jsem byla “vybíravá” mě pronásledovalo celý život, přinášelo komentáře (a velké rozčilování) ze strany rodiny, přátel, číšníků, i cizích lidí.
Nedávno jsem zjišťovala, proč mám problémy s určitými jídly, a došla jsem ke stejnému výsledku, k jakému jsem došla během nejrůznějších zkoumání po diagnóze autismu: Vlastně jsem hrozně silná, a mé zkušenosti jsou opravdové a validní.
Proč jsem tak “vybíravá”? No, kdybyste v mém těle žili jen pár hodin, věřím, že byste mi rozuměli víc, soudili byste míň, a myslím, že byste velmi brzy přestali používat slovo “vybíravá”.
Často si hrozně přeji, aby mi jídlo chutnalo, abych si mohla objednat cokoliv, nebo prostě sníst to, co se přede mnou objeví, a ani na moment nezaváhat. Ale pro mě je jídlo vždycky velmi silným zážitkem.
Nejen chuť mě úplně zahltí – ale I textura, barva, konzistence a další. Co kdybych vám řekla, že některé věci mě vysloveně bolí jíst? Že některá jídla ve mně vyvolávají jasné vzpomínky, které mě stresují? Že je mi z některých jídel špatně a panikařím? Přidejte k tomu syndrom podrážděného střeva, obecně potíže s trávením a žaludkem, mnoho alergií a citlivostí, a vlastně se dostaneme k tomu, že je celkem s podivem, že vlastně vůbec něco jím.
Chuť
Mám velké potíže jíst hořká, kyselá nebo kořeněná jídla. Nezapomínejte, že všechny mé smysly jsou velmi citlivé, takže co vám přijde šílené, takové nemusí přijít mně. Nejsem jen vybíravá a nemám přehnané reakce. Opravdu prožívám věci intenzivněji než většina lidí. Co vám přijde příjemné, může být naprostým znásilněním mých smyslů. A někdy se můj smyslový systém úplně zblázní – a například – něco hořkého mi prostě
chutná jako žluč. Nikdo jiný, kdo jí to samé jídlo, nemá problém, ale já nedokážu pozřít další sousto, protože mi to tolik připomíná zvracení.
Textura
Textura jídla je pro mě také velmi důležitá. Co nedokážu pozřít, jsou broskve, coleslaw, celer, konyakové nudle a horké burákové máslo. Nedokáži úplně vysvětlit, proč je to pro mě tak složité, ale když je jím, může to být tak nepříjemné, že se mi prostě sevřou čelisti. To může být zážitek, který je nepříjemný pro celé tělo, a způsobí mi bolest, nekomfortní pocity,
bolest hlavy a tiky, pokud musím opravdu něco sníst.
Příliš mnoho chutí najednou
I když mi něco chutná, příliš mnoho chutí najednou může být velmi ohlušující. Neexistuje moc jídel, která bych si mohla objednat a k tomu nedodat “Ráda bych si dala (jídlo), ale bez (seznam ingrediencí). Takže vlastně jen (to, co chci).” Když dám něco pryč, budu schopná
jídlo fyzicky sníst, a nezhroutit se nebo nezažívat šílený stres.
Závěr
Chtěla jsem si udělat seznam jídel, která mám problémy sníst, ale rozhodla jsem se to neudělat. Možná to někdy udělám, ale ted pořád ještě bojuji s trapnými pocity a stigmatem, které se vztahují k tomu, co je pro mě složité nebo bolestivé jíst – a rozhodla jsem se zaměřit svou pozornost na jiné věci.
V současné době jsem na cestě sebepřijetí a je pro mě přínosnější se zaměřovat na “Věci, které zvládám”, než na věci, které nezvládám. Už jsem se dostala daleko – zkouším jíst stále nová jídla a chci toho více přijímat – třeba to, že funguji jinak a je v pořádku některé věci nejíst – a za druhé, že je vlastně úžasné, že vůbec něco jím, a měla bych se za to chválit.
Z anglického originálu
http://www.thinkingautismguide.com/2018/09/rethinking-autism-and-picky-eating.html
Přeložila Zrzavá holka díky laskavé podpoře Jana Barty
