Autismus ve výchově
V rozhovoru pro Nadácii Polis mluví psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe o následcích autoritativně-neempatické výchovy. Pro rodiče autistických dětí, dospívajících z ní plyne důležitý poznatek: Většina typů chování, které jsou v diskusi zmíněny jako škodlivé, tedy takové, které osobnosti dítěte a jeho zdravému vývoji ubližují, přímo odpovídá chování, které je po rodičích mnohdy vyžadováno v rámci různých „terapií autismu“. Nejde jen o všeobecně známé případy, jako je terapie pevným objetím nebo zalehávání a fyzické restrikce, ale zejména o momenty, které vedou k tomu, že nereflektujeme emoci dítěte a nepomáháme mu ji pochopit a prožít. Sem spadají veškeré nácviky sociálních dovedností, které instruují dítě k tomu, aby něco dělalo bez ohledu na to, co zrovna prožívá. Také jakékoliv potlačování stimmingu (správně sebestimulační chování, nesprávně tzv. problémového chování) je destruktivní pro osobnost dítěte a jeho vývoj – rodič, na základě pokynů terapeuta potlačuje prožívání dítěte, namísto toho, aby mu pomohl emoci správně uchopit a prožít. V praxi se toto nesprávné chování často děje prostřednictvím odměn, kdy jsou odpírány za nežádoucí chování dítěte (hučení, křik, třepání ručičkama, skákání) a naopak udělovány za žádoucí chování (teď jsi krásně tiše – jako by smyslem výchovy bylo vychovat nemluvné dítě. Zejména v situaci, kdy jsou mnozí autisté přirozeně neverbální… jde samozřejmě o nesmysl).
Rozhovor je důležitý i pro to, že ukazuje, že ne terapie, metody, techniky, ale VZTAH je to nejdůležitější pro správný a zdravý vývoj dítěte. Právě ve vzájemném vztahu hledáme porozumění a rodič může dítěti pomoci s chápáním situací a emocí. Ukazuje se, že princip neuroplasticity (vědecky prokázaná teorie o tom, že mozek se neustále vyvíjí) umožňuje mozku, aby si vybudoval nebo opravil potřebné spoje pro zdravé fungování. To platí potud, pokud není mozek atakován vlnami stresu, kterým by se musel bránit. Smyslem vztahu je tak především nabídnout bezpečný prostor a jistotu.
Uvedené poznatky a další situace, které uvidíte přímo v rozhovoru vycházejí z toho, jak funguje lidský mozek a lidské tělo. Jejich výstupem není léčba nebo terapie autismu – autismus není nemoc ani porucha, jen jiné uspořádání mozkových funkcí, které vede k tomu, že autisté prožívají svět jinak.
Dítě potřebuje pohladit, obejmout, pochopit, porozumět. Když projevuje radost, úzkost, bolest, hlad, prostě nějakou potřebu nebo emoci, potřebuje, abychom byli s ním a pomohli mu se v ní zorientovat. Každé dítě, i to autistické. U těch autistických je to o to těžší, že můžeme být jako rodiče zmateni jejich chováním, nemusíme mu rozumět. Pokud navíc máme oficiální diagnózu, pak na tyto přirozené projevy v chování dítěte nahlížíme jinýma očima. Najednou nejsou přirozené, jsou „autistické“ a my hledáme, jak jich dítě zbavit. A to je obrovské nebezpečí. Jak můžete dítě zbavit potřeb a emocí? Jak se může cítit dítě, které něco potřebuje od mámy nebo od táty, ale nemůže se dovolat. Dítě potřebuje pohladit, obejmout, pochopit, porozumět. Když projevuje radost, úzkost, bolest, hlad, prostě nějakou potřebu nebo emoci, potřebuje, abychom byli s ním a pomohli mu se v ní zorientovat. Každé dítě, i to autistické.
