Jakou barvou mám tedy svítit? A co je vlastně správně?
Po první generaci známých autistů, mezi něž patří Temple Grandin, Jim Sinclair, Donna Williams, Amanda Baggs a další je zde druhá generace, která reprezentuje neurodiverzitu a jejíž poslání je jiné, než té první.
První generace poprvé dala rodičům nahlédnout na to, jaké to je být autistou, jaký je smysl a význam autistického chování.
Druhá generace je v jiné pozici. Diskuse se přesunula k oblasti lidských práv, k tomu, jak nahlížíme na autismus, jak zacházíme s autisty a jak jim pomáháme podílet se na životě společnosti. Jde tedy zejména o otázky práva na vlastní rozhodování o svém životě, právo na přístup ke vzdělávání a k zaměstnání, právo být přijímán alespoň tak, jako je přijímán kdokoliv jiný.
Jak by se k nám chovali lidé z našeho okolí, kdybychom před nimi denně druhým vyprávěli, jak jsou neschopní, co všechno nedovednou, že mají malé IQ a že nám ničí život? V lepší případě by se s námi přestali bavit, v horším by asi došlo na pár facek. Takhle se přece nejde k nikomu chovat. Ale k autistům se tak často chováme. Druhá generace upozorňuje na to, že to není v pořádku.
Dělá tak často prostřednictvím velmi jasných a radikálních stanovisek. K nim patří i snaha odpoutat se od toho, co je spojováno s organizacemi, které autistům ubližují. Jak by se vám líbilo, kdyby o vás obrovská organizace, která má nejsilnější hlas, prohlašovala, že jste horší, než rakovina, horší než cukrovka, horší, než AIDS. Přesně to dělá legendární reklama Autism Speaks:
Jsem autismus
Jsem viditelný ve vašich dětech, ale pokud se mi to podaří, jsem neviditelný vám, dokud není pozdě.
Vím kde žijete. A víte co? Žiju tam s vámi.
S každým hlasem, o který někoho připravím získám další jazyk, kterým můžu mluvit.
Pracuji velice rychle.
Rychleji než dětský aids, rakovina a cukrovka dohromady.
Pokud jste ve šťastném manželství, ujistěte se, že ho rozvrátím.
Nikdy nespím a proto vy taky nebudete spát.
Znemožním, aby vaše rodina šla do kostela, na party nebo veřejnost, aniž by to byl boj doprovázený zahanbením a bolestí.
Nemáte na mě žádný lék.
Vaši vědci nevědí jak na mě a já se z toho těším. Vaši sousedi šťastně předstírají, že neexistuju, dokud nedostanu i jejich dítě.
Jsem autismus. Nezajímá mě dobré nebo špatné. Těší mě vaši samota.
Budu bojovat, abych vás připravil o naději. Budu kout plány na to, jak vás připravím o vaše děti a vaše sny. Postarám se o to, abyste každý den po probuzení plakali nad otázkou, kdo se po vaší smrti postará o vaše děti.
Pravda je taková, že vítězím a vy se mě bojíte a tak to má být.
Aktualizováno: Reklama měla tak špatnou pověst, že ji Autism Speaks stáhl.
Reklama, která vytahuje ta největší klišé a všechny vyvrácené mýty o autismu, aby vytáhla to hlavní – peníze z kapes rodičů. Zvrácená reklama, která obsahuje všechny podpásovky, které jde při manipulaci s rodinou s autistickým dítětem použít. Reklama tak zákeřná, neetická, nepravdivá, zavádějící a ubližující, že už po dvou a půl týdnech ji všechny televize stáhly, po tom, co si na ni stěžovalo více než 60 organizací, které pracují se všemi typy postižení. Reklama, která byla daleko za hranou přijatelného a Autism Speaks ji musel stáhnout.
Tato reklama představuje jeden z přístupů k autismu, za kterým stojí organizace, s obřím rozpočtem. Proti ní stojí skupina autistických aktivistů, kteří nemají stejné prostředky a stejný přístup k médiím. Mají ale vlastní osobitou, nepopiratelnou a nevyvratitelnou zkušenost. Vědí, že autismus není ani rakovina, ani AIDS, ani cukrovka. Jejich cílem je přiblížit skutečný autismus všem, kteří se o něj zajímají a pomoci jim v tom být pro autisty dobrou oporou a dobrými spojenci.
Jsou to dva rozdílné přístupy. Jeden vychází z neochoty naslouchat a z přesvědčení, že víme lépe než autisté, co je pro ně dobré, druhý, který vychází z pocitu nespravedlnosti toho, že ti, kteří mají autistům nejvíce pomáhat a deklarují to jako své poslání, jim ve skutečnosti nejvíce ubližují.
I u nás se vede řada diskusí o autismu. Hlas autistů v nich však není vždy reprezentován.
Někdy je nezbytné se vymezit proti všem těm nepravdám, zavádějícím informacím, bagatelizování a hrůzným přístupům, kterými tu autisty zahrnujeme. Je potřeba nahlas říkat, že autismus není problém, že problém je to, co s ním může být spojeno, zejména všechny ty zbabělé, odmítavé, ignorantské, diskriminující a hloupé reakce okolí. Byznys, co se živí na zoufalých rodičích, zdrcených diagnózou, která je doprovázena absencí informací. Tím neustále živeným mýtem, že autismus krade zdravé děti z postýlek a vrací na jejich místo těla bez duše.
