Dopis chlapce s Aspergerovým syndromem učitelům

Drahá paní učitelko,

dneska jste napsala mé matce a otci velmi formální dopis, který je dost rozrušil a mě je z něho neuvěřitelně smutno. Chtělo se mi plakat, ale nedokážu vždy vyjádřit své emoce. To mě rozčílilo a strčil jsem do matky a začal křičet. Otec, tedy, chci říct táta, mě vzal vedle do ložnice, abych si chvíli odpočinul. Píšu otec, protože často napodobuji ty kolem mě a chtěl jsem napodobit Váš styl vyjadřování. Paní učitelko, jsem autista a chci, abyste Vy zkusila napodobit mě, protože nechci, aby druzí říkali, že se chovám „špatně“.

Nejsem nevychované dítě, když Vám ve třídě skáču do řeči. Není to mým cílem, jen mi dělá problém zpracovat, co mi říkáte.

Když na Vás zakřičím, hned vzápětí je mi to líto. Žárovka ve třídě stále bliká a mě to velice znervózňuje. Fyzicky mě to bolí. Svírá mě velká úzkost a nedovedu nalézt ta správná slova, abych dokázal říct, co mě trápí.

Když mě v jedinou chvíli zahrnete mnoha slovními pokyny, jsou pro mě matoucí, zúskostní mě a rychle přitom zapomenu, co jste po mě vlastně chtěla. Nedělám to naschvál. Mám skvělou dlouhodobou paměť, ale krátkodobá není vždy nejlepší.

Lépe se mi komunikuje v písemné formě, pokud po mě chcete, abych si stoupl a mluvil před celou třídou, přepadá mě úzkost.

Můj otec i matka pláčou, když jim posíláte podobné dopisy a píšete, že jsem nevychovaný. Viní z toho sami sebe a já je nemohu ukonejšít – prostě nemám ta správná slova. Hrozně mě to rozčiluje.

Život s autismem není jednoduchý. Naopak – je velice těžký.

Ale věřím, že dokážu cokoliv, pokud se pro to rozhodnu. Jediné, co potřebuji jsou lidé v mém okolí, kteří jsou ochotní mi porozumět. Potřebuji, abyste mě chápala.

Proto, paní učitelko, si přeju, abychom spolu pracovali a snažili se pochopit jeden druhého. Známý citát, který mám rád zni: „Pokud budeme posuzovat schopnosti ryby podle toho, jak dokáže vylézt na strom, bude celý život věřit tomu, že je hloupá.“ Neučím se věci stejně, jako se je učí ostatní.

Nežádám po Vás, aby se z Vás stala odbornice na autismus. Chci jen, abyste mě pochopila natolik, abyste o mě nemluvila jako o nevychovaném dítěte. Strašně moc mě to bolí, víc, než si dokážete představit.

Děkuju, paní učitelko, že jste to celé přečetla.

Za všechny autistické děti.

Bryanovi je dnes 26 let. Ve 23 letech mu byl diagnostikován Aspergerův syndrom. Přál by si, aby všichni učitelé mohli číst výše uvedený dopis, který by sám tak rád napsal své učitelce, když byl malý, kdyby to dokázal.

http://themighty.com/2015/11/man-with-autism-writes-what-he-wishes-hed-said-to-childhood-teachers/#ixzz3sbNVZHdM